Průzkumy - den 1.

První den v práci

Strašně jsem se bál, bál jsem, že nebudu stíhat, nebudu rozumět, nebo se něco jiného posere. Stíhal jsem, rozumně jsem, ale i tak se něco posralo. Ze začátku bylo všechno v pohodě. Moje dobrodružství začalo v Jičíně nástupem do busu do Prahy. Směna mi původně měla začít ve v Kolíně, ale po dohodě jsme to přesunuli na Smíchov, kde jsem začal rychlíkem R18 Slovácký expres. Než jsem se tam ale dostal, tak jsem si ještě musel koupit desky, ke kterým si připevním ty papíry. To jsem vyřešil v Tescu na Andělu odkud jsem se na svůj start dostal na sdíleném kole.

Orazil jsem si svůj kontrolní lístek a vyrazil na nástupiště. Bylo celkem vtipné, že 5 minut před odjezdem, tam nebyl ani můj vlak a ani žádný vlakvedoucí. Ovšem než nastal čas odjezdu, tak vlak přijel i vlakvedoucí přišel.

Vlakvedoucímu jsem se nahlásil a on mi řekl, ať si sednu do jedničky, nechám si tam věci a on po Libni přijde. Jo, skvěle to začíná, říkal jsem si. Jak řekl, tak učinil a po Libni jsme se na to vrhli. Začali jsme v první třídě, kterou jsem si nejprve omylem zapisoval (což já nemám za úkol, já zapisuju pouze dvojku). Jednička na tomto spoji je hned ve dvou vagonech, bylo ovšem vtipné, že vůz číslo 373 byl jenom obyčejná dvojka, místo Apee, tam jelo jen Bgdmee.

Do Poříčan jsme jeli celkem v pohodě, úplně bez zpoždění. Ale pak jsme dojeli k dočasnému jednokolejnému úseku, kde jsme zastavili na asi 25 minut. Během této doby vlakvedoucí řekl, že si zaleze do služebáku. Po rozjezdu jsme se na to opět vrhli, bohužel jsme toto moc nestihli. Kromě první třídy jsme stihli jenom vůz Bgmteoo. Měli jsme celkem stihnout 4 vagóny, ale mě to bylo jedno. Já dělal maximum. Poté, co jsem vystoupil v Kolíně, zvažoval jsem pokračovat do Přelouče. Vrátil jsem tedy do vlaku a hledal minibar, měl jsem žízeň, chuť na kafe a řekl jsem si, že bych si mohl koupit i pivo, ať mám co pít po směně. Vzhledem k tomu, že naše úžasná SŽ nechtěla ten vlak stále vypustit na trať jsem se rozhodl počkat v Kolíně tak, jak to mám v rozpisu. Chtěl jsem se trochu projít a poznat krásy Kolína, ale to jsem vzdal. Řekl jsem si, že tam nic krásného není a že bude lepší jít do nákupáku. Koupil jsem si v tamním KFC jednoho šejka a po čase se vydal zpět k nádraží, kde na mě čekalo zjištění, že moje Svitava, která byla mimochodem vedena klasickou soupravou, má zpoždění 10 minut. Z deseti minut nakonec bylo 35, což mě bylo tak nějak jedno. Furt mi to vycházelo tak, že Přerovského Zubra s odjezdem ve 20:24 z Hlaváku stihnu nejpozději v Libni. Ale to předbíhám:) Ještě než moje Svitava přijela do Kolína, stihl jsem se hodit do řeči s jiným průzkumníkem, se kterým jsme se znali odjinud. Rozdělili jsme vlak a po přijezdu jsme si každý našli svého vlakoše. Mimochodem, když jsme tam tak čekal, tak jsem si na jednom osobáku, co tam stál všiml zmodernizové Honeckerovy pomsty.

Můj vlakoš byl strašný, byl z Brna. Říkal, že nechápe, proč tam sem, že je to zbytečný, že všichni mají jízdenky ČD. Po zopakování revize se ukázalo, že měl pravdu, ale to mě bylo jedno, já si mohl odškrtnout, že mám splněno a šel jsem zpět za tím druhým průzkumníkem. A ještě jednou trochu odbočím - na té Svitavě byl mimořádně řazen vůz Bdmtee neboli Honeckrova pomsta, akorát, že hezky původní, nerekonstruovaná. 

V jeho kupé seděl ještě další průzkumník. Cestou jsme zjistili, že oba a ještě další dva máme být na tom Přerovském zubru. Nechápali jsme to, byl to nesmysl, aby jsme tam byli 4, protože tam jezdí jenom dva průvodčí. Zavolali jsme tedy našemu šéfovi, který nám řekl ať se nějak mezi sebou dohodneme. Zároveň jsme ale řešili, že o Zubru nejsou žádné informace, o zpoždění, o nástupiště, o ničem. Sami jsme si přes zelpage zjistili, že na Zubra přechází souprava z Jižního expresu, který měl asi 70 minut zpoždění. Což pro nás znamenalo, že se na to všichni můžeme vykašlat, protože je to nadměrné zpoždění. Takže byl čas se rozloučit a vymyslet, jak se dostat domů. Nabízelo se použít Svitavu do Kolína s přestupem na S2 do Nymburka a dále na S21 do Jičína, nebo použít Hradečana, který měl ten už před skoro hodinou a pak sednou na S21. Obě ty varianty nabízeli stejnou S21 z Nymburka, která byla ten den poslední. U toho Hradečena jsem si říkal, že odjede tak s 80 minutama maximálně a kdyby to náhodou bylo více, třeba 100,že furt by mohla ta S21 počkat, protože na přestup tam je dle JŘ 90 minut. Krom toho jsem si řekl, že přes ten Kolín  je větší šance aby se něco posralo, že bude lepší jen R10, který z koridoru mizí dříve. Sedl jsem do Hradečena, který odjel skutečně s 80 minutama. Si tak sedím celkem v pohodě, jako by nic, když v tom najednou koukám někde u Úval do Mého vlaku a vidím změnu trasy! Můj Hradečan jede mimořádně mimo Nymburk a Poděbrady a bere to přes Kolín. Byl jsem v šoku. Nejprve jsem myslel, že je to chyba a tak jsem šel hledat vlakvedoucí abych se jí zeptal, jestli má S21 bude čekat (chtěl jsem dělat, že nevím o odklonu). Když jsem jí našel, tak seděla v ABpee a volala s dispečinkem a patrně zjišťovala pokyny a informace. Poté co dotelefonovala, jsem ji vysvětlil svůj problém. Říkala, že ji to je líto, ale že nemůže ani zkusit zavolat aby ten vlak podrželi, protože se jí zasekl služební mobil. Zavolal jsem si tedy sám na infolinku, kde nejprve osoba na druhé straně absolutně neměla tušení, oč žádám. Troufám si tvrdit, že za to mohla nejspíš neznalost polohy jistých měst. Když už jsi s brekem po asi 5 minutách vysvětlil svůj problém, tak mi řekla, že rozumí, chvíli nic neříkala, pravděpodobně už skutečně zařizovala přípoj, když v tom mi řekla, 15287? Tak ten teď právě odjel. Tak jsem ji poděkoval za rychlost a ochotu a šel do S2 směr Nymburk. Mimochodem ta Svitava samozřejmě byla v Kolíně výrazně dříve než já, takže kdybych s ní byl býval jel, jel bych do Nymburka o spoj dříve a tu S21 krásně stihl. Každopádně jsem si tedy sedl do S2, kde jela regína a zdredovaná vlakvedoucí, která sice nepůsobila zrovna vábně, ale byla velice milá, chápavá, snažila se mi pomoci, nabídla i přenocování na nádraží v Nymburce. Jediné, co pro mě nakonec udělala, bylo prodání jízdenky alespoň z Kolína do Nymburka, abych měl alespoň nějaký jízdní doklad, díky kterému se se mnou nebude zacházet jako s režistou. Poté, co jsme dojeli Nymburka jsem si opsal její EČ a řekl si o její instagram. Před nádražím pak na mě čekal taxík, který mě odvezl přímo před barák, za což jsem dal 1336 kč. No řekněte, není to krásný začátek moji kariéry na české železnici?